Provenience
Základní typy provenienčních záznamů
Popis vlastnické knižní provenience má významnou vypovídací hodnotu jednak z hlediska dějin a formování konkrétních knižních sbírek a knižních celků a jednak z hlediska dějin knižní kultury obecně. Provenienční záznamy v knihách představují důležitý pramen pro výzkum historie knižní kultury (zejména dějin knihoven a knižních sbírek, dějin čtení) a dalších historických fenoménů spjatých s dějinami knihy, avšak nejen pro ně. Výzkum formy i obsahu knižní provenience může nabídnout zajímavý pramenný materiál pro literární historii, dějiny umění, historickou jazykovědu, psychologii, sociologii, dějiny elit, dějiny každodennosti i obecné kulturní dějiny. Významnou měrou pomáhá mapovat a dokladovat kulturní transfery ve středověku, raném novověku, i v době moderní.
Nejběžnější typy provenienčních záznamů:
- Rukopisné exlibris je pravděpodobně historicky nejstarší formou majetnického označení. Středověcí čtenáři označovali své kodexy vpisky “Iste liber est / pertinet…”, “Catalogo inscriptus …” apod.
- Dedikace je zvláštní formou rukopisného zápisu, jehož autorem je dárce. Častými dárci jsou přirozeně autoři knihy, kteří knihu někomu věnují: buď jako výraz přátelství nebo jako výraz úcty k vznešené, vážené nebo jen bohaté či mocné osobnosti.
- Supralibros (latinsky doslova „na knihách“), ozdobná, většinou slepotisková a zlacená ražba na přední i zadní desce knihy, popř. na jejím hřbetu, která knihu označuje jménem vlastníka, jeho iniciálami nebo erbem.
- Grafické exlibris je všeobecně nejznámější a dodnes nejrozšířenější způsob majetnického označení svazku. Jde o majetnickou značku vytištěnou na papíře a vlepenou do knihy.
- Razítko je relativně novou formou provenienčního označení. Objevuje se až v 19. století. Na razítkách bývaly použity prakticky všechny známé formy jiných označení, o kterých již bylo referováno.
- Nepřímé provenienční stopy – nezáměrné a neúmyslné – mohou namnoze rovněž sloužit k identifikaci dřívějšího vlastníka knihy stejně dobře, jako provenienční záznamy přímé. Jedná se především o marginální a interlineární rukopisné komentáře a poznámky k textu, které vedou k jeho bližšímu určení, popř. typ signatury, typ vazby atp.